Všechno pomalu rozkvétalo, když se nemocnicí roznesl křik miminka. Malé modrooké miminko se rozkřiklo na všechny strany, otevřelo svá kukadla a okamžitě si získalo srdce všech přítomných. Holčička se narodila ale bohužel bez jména. Rodiče už od začátku těhotenství chtěli nějaké speciální jméno, které by si každý zapamatoval a tak jí dali jméno Annabelle. Bohužel už od mala vyrůstala bez babičky a dědečka z matčiny strany. Rodina z tátovy strany ji ale všechno dokonale vynahradila. Často je navštěvovali, slavili spolu veškeré výročí či narozeniny. Neměla proto ani pocit, že by tam snad někdo chyběl.

Rodina Monroe byla známá svým talentem ve všech odvětvích umění, objevovali se v divadlech, cirkusech, zpívali a tančili. Není divu, že i jejich malou dcerušku něco z tohoto chytlo a zaujalo. Už jako malé dítě jí táta brával na svá vystoupení do divadla, kde sledovala všechno ze zákulisí a tiše ho podporovala. Tenhle zvyk jim zůstal i do její dospělosti, nikdy nepřestala svého tátu podporovat v zákulisí. Její srdce se vždycky rozbušilo, když se dostala do divadelního prostředí a sledovala všechny přípravy. Už jako malá holčička pochopila, že přesně tohle by chtěla jednou dělat. Nepřidala se, jako její velká část rodiny, k hraní, ale tančila. Milovala to souznění s hudbou a všechny ty emoce, které mohla ukázat pohybem. Její táta ji doma v obýváku učil všechny možné tance, vždycky si k tomu pustili hudbu a rozjeli svou skromnou party. Postupem času se tohle stala jejich tradice, hlavně když nebylo někomu z rodiny zrovna do smíchu. V mladém věku si osvojila hraní na klavír a kytaru. Ačkoliv to spousta lidí neví, naučila se i výborně zpívat, stejně ale jako hraní na kytaru, ani tenhle svůj talent světu neukázala. Už ve svých deseti letech začala doprovázet divadelní představení svým hraním na klavír. Milovala ten pocit, který ji celou dobu na jevišti doprovázel, všechnu tu pozornost a hlavně samotnou hru na klavír. Devět měsíců po jejím prvním vystoupení se jejím rodičům narodili bratříček a sestřička. Všichni se těšili, že se matka brzy dostane domů a budou všichni spolu. Jenže doktoři si nebyli jisti ohledně zdraví malého chlapečka, sestřičky se jim svěřily, že jakmile je někde velký hluk, miminka se hned vzbudí, ale on jako by to ani neslyšel. Po pár testech se opravdu potvrdila jeho hluchota, naštěstí ovšem nebyla úplná, takže se to dalo řešit. Peněz měli dostatek, nemohli si na nic stěžovat, ale po narození dvojčat dali většinu do léčebny pro jejich syna. Matka se snažila všechno zvládnout, ale po šesti měsících vyčerpaně všechno sbalila a uprostřed noci zmizela. Nechala jim všechny své šperky, které by mohly prodat a i trochu peněz. Její odchod způsobil pád na dno, protože otec najednou byl na všechno sám, musel chodit do práce, ale měl na krku ještě tři děti, o které se musel starat. Annabelle bylo pouhých deset, když se jejich matka rozhodla utéct od svých povinností. Snažila se alespoň zastoupit chybějící ženu v domácnosti. Osvojila si velmi rychle kulinářské schopnosti a během pár měsíců se kuchyně stala její svatyní, kde pravidelně trávila většinu času. Bohužel i přes pomoc rodiny a malé Belle, se otec pomalu ale jistě dostával na své dno. Kvůli malému chlapečkovi, který potřeboval hlídat víc než normální dítě. Během chvilky se z veselého muže stal spíš zarostlý stařec. Snažil se vychovávat své děti, jak nejlépe mohl, ale ani tak nestačil na všechno. Annabelle do práce nastoupila hned, jak mohla. Díky svému talentu se v divadle uchytila už velmi mladá, ale kvůli malým zkušenostem nedostávala ze začátku moc peněz. Rozhodla se vypomáhat u jedné známé jako ošetřovatelka u postižených dětí, často jim tam předváděla různá představení nebo prostě jen uklízela. Trvalo jim dva roky, než se dokázali vyhrabat ze všech těch potíží a ona tak mohla opustit jednu ze svých prací. Protože ale práci s postiženými dětmi měla ráda, i kvůli svému bratrovi, rozhodla se jim tam dobrovolně pomáhat. Brzy se i zapojila do různých charit, které pomáhaly těmto dětem. Její finanční situace nebyla tak slavná, aby si mohla dovolit něco pravidelně platit. Sama tedy začala dětem vyrábět různé hračky, darovala jim staré oblečení nebo pod jménem charity pořádala akce, kde mohl kdokoliv přispět. I divadlo samo se někdy zapojilo a veškerý výdělek šel do charit. Díky tomuhle všemu ji brzy začali obsazovat skoro do všech představení. Byla známou tanečnicí, tančila balet a v muzikálech, pokud byla potřeba. Často i doprovázela vystoupení na klavír, pokud to někdo chtěl. Její osobní život se proto smrknul na minimum, po odchodu své mámy si začala hlídat záda. Věřila jen opravdu málo lidem, nechtěla být zase zklamaná a trápit se. Vyřadila skoro veškerou zábavu, pokud ji někdo vyloženě nedonutil, nikam prostě nešla. Spíš byla někde na louce nebo v divadle, kde se cítila šťastná. Hrála si na kytaru, něco si i zazpívala. Snažila se tátovi co nejvíc ulevit, aby si nemusel nikde půjčovat. Rozhodně nechtěla, aby jim někdy někdo přišel rozmlátit barák s tím, že jim dluží velkou sumu. Všichni tak nějak pochopili, že bez toho pátého člena to není ono. Annie začala dělat sobotní pikniky se sousedy, kde napekla a uvařila. Snažila se dodržovat i taneční večeři. Našla si i vášeň v turistice, vždycky se na celý den ztratila a strávila čas jen sama se sebou. Jednoho dne přišla pozvánka do Selekce, brala to jako dar z nebe. Nechtělo se jí opouštět tátu, bála se, aby bez ní neupadl do deprese nebo něčeho horšího, ale uvědomovala si, že Selekce může být jediná záchrana pro její rodinu.

Nebyla si jistá, jestli to byl dobrý krok, protože od své rodiny se nikdy na takovou dobu nevzdálila. Jenže jak selekce plynula, tak si začala uvědomovat, že se jí odcházet nechce. V Andym našla svého prince, kterého si vysnila. Byl vtipný, krásný a pozorný. Po schůzce v dětském domově si byla jistá, že k němu něco cítí. Ale pořád v sobě měla jisté pochyby, nebyla si jistá, jestli by zvládla pozici královny. Na chvilku to všechno zmizelo, když měl Andrew to autonehodu, při které málem zemřel. Měla chuť u něj strávit celý den i noc, aby si byla jistá, že je v pořádku. Její pochyby definitivně rozprášilo další setkání s dětmi z dětského domova. Její srdce se rozbušilo, když viděla Andrewa a děti. Najednou si byla jistá, že tu chce být a byla připravená proto i něco obětovat. Ani nečekala, že by se doopravdy mohla stát jeho ženou. Jenže její sen se nakonec i stal realitou a Andrew před ní poklel. Zamilovala se do něj ještě víc a od toho dne její láska jen rostla. Všechno se událo strašně rychle a než se stačila otočit, říkala mu ano u oltáře. Po svatbě nastal zásadní problém a tím byly děti. Snažili se o ně dlouho, ale nedařilo se jim počít. Všichni za to vinili Annie a pro ni to bylo dost těžké období, které nakonec zmizelo, když konečně počala. Nebyla nadšená jen kvůli tomu, že uklidnila lid, ale hlavně proto, že konečně čekala své dítě. radost ale netrvala dlouho, její dcerka pár dní po narození zemřela, což snášela dost špatně a na dlouhou dobu se uzavřela do sebe. Snažila se zaměstnat a pracovala proto dost na charitách. Snažila se tam být pro Andyho, který se vinil za to, že nemůžou počít. Opakovala mu každý den, že za to nemohl, ale jako by mluvila do dubu. Temné mraky zmizely, jakmile znovu otěhotněla, tentokrát s malým Zackem. Snažila se svou radost mírnit, protože se bála, že ho potká stejný osud jako jeho sestřičku. To se ale naštěstí nestalo, možná to bylo tím, že nad ním Andy proseděl den i noc. Věnovala se mu, jak nejlépe uměla. Naučila ho hraní na housle a klavír. Sama moc dost často hrála, když byl ještě malé dítě. Složila pro něj dost ukolébavek, kterými ho uspávala. Když přišlo období, kdy měl pocit, že jsou rodiče na obtíž, často vzpomínala na to jeho malé já, které za ní chodilo, když se bálo nebo bylo smutné. Snažila se ale být trpělivá a chápavá. Ačkoli občas měla chuť ho něčím přetáhnout po hlavě. Často za to vinila Mattyho, ke kterému ani za ty roky nepocítila pořádně vlídný cit spíš naopak. Byla dost překvapená, když Andrew přišel s mezinárodní selekcí, jako královna s tím souhlasila, ovšem jako matka si nebyla jistá, zda je to správné rozhodnutí.